ŘÍJEN 

SPISOVATELKY 

TEMPERAMENTNÍ

A PODMANIVÁ

OLGA SCHEINPFLUGOVÁ 

Spisovatelka a herečka Olga Scheinpflugová je neodmyslitelně spojena s Karlem Čapkem, kterému byla celoživotní družkou. Avšak i ona sama byla mimořádnou osobností a byla tomuto geniálnímu spisovateli více než rovnocennou partnerkou. A nebylo to jen proto, jak s vtipem sobě vlastním říkala, že byla lepší spisovatelka, než by byl Čapek herec. Byla inteligentní, společenská a samozřejmě dobře oblečená.

 

Olga měla k módě stejně jako většina hereček pozitivní vztah. Ani jí nic jiného nezbývalo. Narodila se v roce 1902 v rodině spisovatele Karla Scheinpfluga, po kterém zdědila literární talent, ale rozhodla se stát herečkou. Učitelkou se jí stala Marie Hübnerová a talentovaná Olga získala brzy angažmá ve Švandově divadle a posléze v divadle na Vinohradech. Divadelní svět byl neúprosný. Sama Olga na to vzpomínala: „Divadlo je od slova dívati se, říkali režiséři a jejich nároky na vzhled herců a hereček byly neúprosné. Umět muselo doplňovat slovo vypadat, vzhled se měl snoubit s nadáním. Být herečkou stálo peníze, hladovění, pěstování a společenskou reprezentaci.“

 

Režiséři před hrou vždy posuzovali, co si na sebe herečky oblékly a v případě, že se jim šaty nelíbily, musela se převléci. Ať už hrála Shawovu Milionářku Adina Mandlová nebo Olga Scheinpflugová, nemohla vypadat hůř než přítomné manželky továrníků nebo velkoobchodníků v modelech z nejlepších salónů, které seděly v první řadě. Šaty si herečky kupovaly samy a pro každou hru či film musely být nové. Kostýmy zajišťovala produkce jen pro historické filmy a představení. Když například Olga přebírala po Anny Ondrákové roli, odkoupila si od ní i šaty.

 

Olga si na hezké oblečení potrpěla nejen v rolích, ale i v soukromém životě. Nosila s oblibou perfektně padnoucí kostýmky, ostatně kostým si zvolila i jako svatební oděv, když si v roce 1935 po dlouholeté známosti provdala za Karla Čapka. Naopak Čapek své oblečení moc neřešil. Svému zevnějšku spíše křivdil nepadnoucím oblekem s typickou příliš úzkou vestou a pomačkaným kloboukem. Když měl jet do Berlína na premiéru hry Ze života hmyzu, zjistil, že vlastně nemá žádný společenský oděv. Oblékl se tehdy do svého maturitního obleku, který ho podle slov Olgy „svíral jako černá šněrovačka…“ Na řadě fotografií s prezidentem Masarykem, kterého každoročně navštěvoval v závěru léta v Topolčiankách, je zachycen ve sportovním obleku s pumpkami. Ten si nechal ušít u kvalitního krejčího až na nátlak bratra Josefa a jeho ženy Jarmily. Byl pak na tento oblek nesmírně hrdý a nosil ho řadu let.

 

Olžina garderoba vznikala na míru u švadlen, později v slavných salonech. Stejně jako další herečky Růžena Nasková, Jarmila Kronbauerová, Jarmila Novotná, Hana Vítová nebo Adina Mandlová patřila k zákaznicím Hanny Podolské.

Olga byla malé postavy a nebyla žádná výrazná kráska. Když nastoupila do Švandova divadla, režisér Jan Bor zhodnotil její malou postavu a kulatou tvář: „Máte malé oči, budete mít co vynahrazovat na výrazu, a také byste měla být o nějaký ten centimetr vyšší.“

 

Olga byla vskutku malého vzrůstu, ale i díky tomu se skvěle hodila k drobnému Karlu Čapkovi. Ovšem štíhlou postavu si udržovala drastickými dietami. „Síly mi stále podtínal hlad, nervy chtěly cukr a únava posilu, ale jíst znamenalo přibývat na váze a to naprosto nešlo. Kontrola zevnějšku patřila k právům režisérů i šéfů, neboť si nemuseli vybrat do svého obsazení herečku, která by ztratila estetické kvality. Dovedla jsem mít vulgární živočišný hlad, obcházel jako vlk mých padesát šest kilo, které hlídalo denní cvaknutí neúprosné váhy. Ukájela jsem ho ovocem, mrkví a vším, co mi kdo stejně bojující s linií poradil.“

Osobní kouzlo Olgy Scheinpflugové ovšem nebylo dáno jen udržovanou štíhlou postavou a dokonalými róbami, ale i polodětským úsměvem a oduševnělou vtipností. Byla skvělou vypravěčkou, která dokázala každý dialog proměnit na svůj monolog. Byla upřímná, inteligentní a charismatická. Okouzlila Jana Masaryka, který dokonce zvažoval, že ji požádá o ruku, i kulturní elity, které se scházely ve stolní společnosti, tzv. Táflrundě, např. Ferdinanda Peroutku, Karla Poláčka či Hugo Haase.

 

Málo se ví, že byla po Andule Sedláčkové druhou československou herečkou, která hrála v zahraničním zvukovém filmu. Byl to sice propadák se špatným scénářem a nekvalitním zvukem, ale Olga si tak připsala jeden z primátů. Byla velmi akční. Dlouho do noci psala romány, přes den zkoušela role či se nové role učila. Ráno věnovala hodinu „zachraňovacím pracím na těle a obličeji“.

Olga Scheinpflugová si udržela styl a šarm až do konce života. Ona sama vzpomínala: „Po desítky let jsem se bála vyjít na ulici s nejistým účesem, neslušivým kloboukem nebo přibrat kilo na váze.“ Svůj život zachytila v autobiografickém Českém románu i vlastních memoárech Byla jsem na světě. Obojí je díky autorčině spisovatelské profesi poutavé a díky pestrosti života zajímavé čtení.