top of page

ČESKOSLOVENSKÝ ŠARM 

LEDEN - POLITIKA A VEŘEJNÝ PROSTOR 

Angažmá žen ve veřejném prostoru není vůbec samozřejmostí. Jakou roli mohou hrát v politice a péči o společné otázky či řešení systémových problémů? Jaký pokrok jsme reálně ne/udělali? Tím se budeme zabývat právě v lednu. Československo patřilo od začátku mezi progresivní země. Bylo mezi prvními státy, které umožnily a zakotvily volební právo žen. Psal se rok 1920, když Národní shromáždění přijalo  "Ústavní listinu", ve které bylo volební právo garantováno i pro ženy. Ve stejném roce si tedy dámy coby voličky poprvé střihly řádné volby do parlamentu. I když si to předtím vyzkoušely už při volbách do obecních zastupitelstev v červnu 1919. Co se od té doby stalo a kde máme ještě rezervy? Tématem vás provedou dvě úžasné dámy. Z doby prvorepublikové jsme vybrali výjimečnou osobnost - senátorku Františku Plamínkovou. Z doby současné charismatickou diplomatku, političku a herečku Magdu Vášáryovou. A samozřejmě se těšíme i na vaše podněty. 

Archiv Národního muzea, Fond Františka Plamínková, k.1, průkaz Františky Plamínkové jako redaktorky listu Národní politika, 1912 - za laskavé svolení k užití děkujeme Národnímu muzeu, fotografie nemůže být bez souhlasu dále šířena.

Františka Plamínková:

„LÁSKA JE CTÍ, NE HANBOU" 

Františka Plamínková je dnes známá především jako jedna ze zakladatelek českého feministického hnutí a dlouholetá senátorka za národně socialistickou stranu. Nebyla to však typická sufražetka-mužatka „neučesaná v pytli oblečená učitelka“, ale charismatická veselá žena aristokratického vzezření, která českým ženám prošlapala cestičku k lepšímu společenskému postavení a svobodě.

 

Františka se narodila v Praze 5. února 1875 jako nejmladší ze tří dcer. Její otec byl úspěšným ševcem, který se specializoval na výrobu ortopedické obuvi. Františka se vzorně učila na samé jedničky, vychodila měšťanskou dívčí školu a c. k. český ústav ku vzdělání učitelek. Jako dvacetiletá začala sama učit na dívčích školách, ale zároveň se dále cílevědomě a systematicky sebevzdělávala. Absolvovala kurz moderního kreslení, získala aprobaci pro výuku němčiny a náboženství, zajímaly ji přednášky o hygieně hlasu, či o dějinném vývoji školního zpěvu. Navštěvovala ale i pražskou univerzitu, přednášky Tomáše G. Masaryka, Prokopa Drtiny, Otakara Hostinského a dalších profesorů etiky, estetiky, sociologie; dále pak přednášky z fyziky, chemie a matematiky na pražské technice.  Naučila se anglicky a francouzsky. Ke všem těmto znalostem měla ještě umělecké nadání. Františka Plamínková měla všestranné schopnosti, byla dobrá ve všem, ale v ničem nevynikla natolik, aby se tomu věnovala profesně. Ač neměla vysokoškolské vzdělání, orientovala se v zákonech tak, že si její kolegové mysleli, že je právnička. Čtěte dál celý její fascinující příběh. 

Na počátku století začala veřejně vystupovat. Měla zvučný hlas a vysokou postavu. Upoutávala i krásou: do vínku dostala ušlechtilou tvář, jasné modré oči a bohaté hnědé vlasy, sahající až po lýtka, které nosila zapletené do dlouhého copu, později do uzlu v týle. Její kolegyně z národně socialistické strany Fráňa Zemínová na ni po válce vzpomínala: „To nebyla Plamínková, to byl Plamen, který přes 40 let rozrážel tmu předsudků a nekonečných překážek, stavících se v cestu lidské důstojnosti našich žen.“

 

S odhodlaností a neústupností sobě vlastní se začala zasazovat za volební právo žen, právo na vzdělání a zrušení celibátu veřejných a státních zaměstnankyň. Ale založila i útulek pro matky s dětmi bez přístřeší, psala do novin, a ještě před první světovou válkou začala spolupracovat se zahraničními ženskými organizacemi, aby se po vzniku republiky stala jejich přední členkou. A to vše při práci učitelky. Na jaře 1918 vstoupila do národně socialistické strany a konečně v roce 1925 byla zvolena za tuto stranu senátorkou, kterou zůstala až do rozpuštění senátu v roce 1938.

 

Františka Plamínková byla známá svým humorem a posedlostí prací. Umožňovala jí to i skutečnost, že se nikdy neprovdala. Dlouhá léta byla zasnoubena, ale povinný celibát státních zaměstnankyň ji postavil před volbu: rodina nebo učitelství. Protože práce pro ni byla radostným posláním, zvolila tu. Ovšem vzhledem k jejímu hudebnímu a uměleckému nadání pro ni byly důležité i estetické prožitky. Její záliba v kráse se projevovala i jejím vztahem k módě. Celý život dodržovala životosprávu a snažila se udržet si zdraví a tělesnou svěžest.

 

Na počátku století, kdy ženy pod vlivem secesní módy chodily s načesanými účesy, velkými klobouky a šaty bohatě zdobenými krajkami, výšivkami apod., oblékala se Františka Plamínková prostě, jednoduše, ale vkusně. Vždy dbala na upravenost svého zevnějšku. Tuto vlastnost zdědila po své krásné matce. Františka brzy přijala reformní oděv a odložila stejně jako její přítelkyně Albína Honzáková korzet a tuto novinku propagovala i v ženském klubu. První modely jí šila starší sestra Marie, ale znalosti konstrukce střihu měla i sama Františka. V roce 1910 absolvovala právě otevřený roční odborný kurs pro učitelky kreslení na odborných školách pro učednice živností, jako bylo šití prádla, oděvů a modististství. Většinu šatů však měla ušitých u dámské krejčové. Jen jednou si dopřála model ze salonu. V těchto černých šatech s vlečkou a květovanými rukávy se zúčastnila například recepce na Mezinárodním kongresu pracujících žen v Budapešti v roce 1938.

 

Bylo by naivní domnívat se, že kongresy zástupkyň evropského ženského hnutí byly plné šedých myšek v tmavých kostýmech s jednoduchou bílou halenkou. Opak byl pravdou. A Františka Plamínková se mezi delegátkami vyjímala nejen díky své inteligenci a jazykovým schopnostem, ale i vzhledem. Nelíčila se a vlasy, které si nebarvila, ani když začaly šedivět, měla vždy jednoduše sčesané. Neměla dokonalou postavu, naopak s věkem se zakulatila, byla vždy oblečená v perfektně padnoucím vkusném oděvu, a tak působila za všech okolností jako elegantní dáma. Nosila s oblibou lichotivě střižené komplety, vzorované halenky se sukní a kabátkem, či šaty s kabátkem či pelerínkou.

Vlastnila i kožichy, jeden persiánový, druhý luxusního vzhledu s elegantním zvednutým límcem, efektně sestavený z úzkých kožešinových pruhů; ale i řadu kožešinových přehozů, jak společenských tak denních, např. lišku či malé hermelínové boa. Před cestě do Ameriky v roce 1925 odeslala prý napřed několik napěchovaných lodních kufrů. Cestovala hodně,  znala celou Evropu a program měla vždy nabitý: jednání s dalšími delegátkami, výbory, veřejná shromáždění, obědy, večeře, čaje, přednášky… všechny tyto příležitosti si žádaly adekvátní oděv. Františka Plamínková reprezentovala svoji zemi skvěle ve všech směrech. Byla skvělou diplomatkou, ostatně v letech 1931 a 1932 byla první československou ženou, která zastupovala vládu na jednáních Společnosti národů.

 

Tato odvážná žena se nebála napsat v září 1938 Adolfu Hitlerovi dopis, ve kterém ho označila za špatně informovaného diktátora, který prezidenta Beneše urazil ve své řeči neprávem. Dvakrát ji zatklo gestapo. Poprvé byla díky intervencím propuštěna. Podruhé byla zatčena v době represí po atentátu na Reinharda Heydricha. V Malé pevnosti v Terezíně se ještě setkala s Miladou Horákovou, která vzpomínala, jak v hedvábných šatech a lehkých střevíčkách, ve kterých byla zatčena, chodila pracovat na pole. Život této výjimečné ženy bohužel skončil předčasně ve věku 67 let na kobyliské střelnici 30. června 1942.

 

Alice Masaryková o ní napsala v roce 1947 v dopise Františčině přítelkyni Albíně Honzákové: „Krásná byla na pohled – tvář pravidelná, životná, v záplavě hnědých vlasů, oko zářící. Rozumná, praktická, dobrého srdce. Zanechala po sobě dílo jedinečné – česká a slovenská žena byly svobodny a rovny ve všem svým mužům, bratřím, synům.“

 

Chcete-li se dozvědět o této výjimečné dámě víc, určitě si přečtěte knihu Evy Uhrové: Radostná i hořká Františka Plamínková.

TEXT: redakce Elegantního Česka

FOTOGRAFIE: archiv Národního muzea, kterému tímto děkujeme za laskavou součinnost.

Bez souhlasu NM nelze fotografie publikovat.

Chcete podpořit Elegantní Česko? 

Kupte si kalendář Československý šarm 2018.

Cena: 699 Kč vč DPH, poštovné a balné 79 Kč.       Po dohodě též možnost                               osobního vyzvednutí v Praze na Malé Straně. 

OBJEDNÁVKY: elegantnicesko@gmail.com

EXKLUZIVNĚ: ROZHOVOR S MAGDOU VÁŠÁRYOVOU

SPOLEČNOST OD ŽEN - NAROZDÍL OD MUŽŮ - VYŽADUJE SPOUSTU NEPLACENÉ PRÁCE 

Františka Plamínková byla neúnavnou bojovníci za práva žen. V čem spatřujete její největší přínos v tehdejší době? 

 

Pro mně je dnes nejdůležitější vzkaz, který nám zanechala. To její chování do důsledku podle toho, co vyznávala - "nelze jenom řečnit a vystupovat na konferencích, ale také dokázat podle svých slov žít". I když ji to stálo život.

 

Co si osobně odnášíte z jejího příběhu? Čím jako Osobnost je pro Vás inspirativní? 

 

Její energie. Neutápěla se výčtem problému a překážek, ale zdolávala jednu po druhé. To je pro mne hodně inspirativní. Nechtít všechno změnit dnes, ale mít trpělivost  jít krok za krokem.

A udržovat vztahy nejenom doma, ale i v zahraničí.

 

Známe podle vás dostatečně historii v tomto ohledu? Nemělo by se o silných ženách té doby mluvit více? 

 

A kde bychom měly ty ženy propagovat? V dámskych časopisech? Mezi parfémy a radami, jak se namalovat? Chybí nám politicko-kulturní ženský časopis, který by nebyl závislý na reklamách na make-upy, ale přinášel komentované informace z celého světa žen, vzdělávání a problémových oblastí spolu s poukazem na ženy, které to dělaly už dávno před námi a za stížených podmínek.

 

Věci jako volební právo dnes už považujeme za samozřejmost. Je podle vás dostatečné současné zastoupení žen v politice? 

 

Příští rok uplyne sto let od zavedení všeobecného volebního práva v Československu. Od té doby jsme ušli hodně kontroverzní, ale úspěšnou cestu. Ženy v politice jsou – například velký počet žen - starostek. Které možná ani nechtějí vědět, že jsou političkami. Politika dnes nemá dobré vysvědčení. Takže se není co divit, že ženy nechtějí být nazývány političkami. Také angažované ženy je lehčí zabít jako mouchy novinami. Stačí se jich pořád ptát, jak zvládají domácnost a rodinu, nebo je fotografovat s povoleným knoflíčkem na blůzce. 

 

Co nejvíce brání tomu, aby žen ve veřejném prostoru bylo více? 

 

Těch duvodů je více, ale podle mně je nejdůležitější ten, který nazývám nedostatkem solidarity žen. Ženy nevolí ženy, ženy novinářky nejvíc atakují ženy političky, ženy političky rády "slouží" politickým alfa samcům. Poslední výjev jsem teď viděla v českém parlamentu. My to také známe. Třeba když byl pan Mečiar kritizován opozicí v parlamentu, ženy jeho strany se postavili kolem něj a bavily ho vtípky, aby neposlouchal a nebolelo ho to tolik. 

 

Jste zastánkyní kvót v politice a vedoucích orgánech firem? 

 

Slovo kvóty má teď utrum. Ale dnešní učebnice managementu jasně popisují výhody smíšených kolektivů. A také výhody žen s jejich multitaskingem v nových podmínkách ekonomického i společenského rozvoje. Problémem je spojení rodiny a práce - tedy problém, který řešila už paní Plamínková. Zkrácený úvazek znamená nižší penzi! Dodneška.

 

Nemusí jít rovnou o vysokou politiku – jak se mohou ženy podle Vás co nejlépe uplatnit i na lokání úrovni, ve své komunitě…? 

 

Ženy se už po staletí uplatňují na všech úrovních. Akorát ještě nedosáhly na funkci premiérky a prezidentky u vás, ale to také přijde. Co by si počaly mimovládní organizace bez žen? Neexistovaly by. Bez žen se dnes nemůže obejít školství, zdravotnictví, sociální péče, státní správa i samosprávy. Dnes se bez žen nedá řídít nic. Jinou věcí je, jestli ženy nečekají, že v některých těchto segmentech vyřeší problémy za ně nějaký muž. Krize ve vzdělání, nebo zdravotnictví bychom měly považovat za naše problémy, protože jsme tam ve většině.

 

Jaké prvky ženského elementu jsou podle vás v politice nejvíc přínosné? 

 

Myslet si, že vstupem žen do vysoké politiky bude tato hned krásnější a méně korupční nebo efektivnější, patří do roviny pohádek. Ženy se liší jenom svým jiným posláním a životním příběhem. Nic víc a nic míň. Jinak se díváme na novou generaci, jinak si musíme organizovat čas a termíny a společnost na rozdíl od mužů od nás vyžaduje spousty neplacené práce.

 

Musí se žena chovat jako muž, aby uspěla v převážně mužském prostředí? 

 

Dlouho jsem nemohla pochopit, proč Angela Merkel chodí v uniformách - kalhoty, sako bez blůzy, které se liší jenom barvou. Pak jsem pochopila, že tím zabránila, aby novinářky  a dámské časopisy neustále propíraly, jak je oblečená. Politikům nevadí, když jim koukají chlupy zpod košile. Nikdo to nefotí, ani o tom nepíše v časopise "Moto". Ale každá žena, která prolomí ˇhořící stěnu" svou kariérou, by si měla přečíst pasáž v knize pana Zemana, kde píše o jedné ministryni, aby věděla, co ji případně čeká. A já čekám, kdy konečně napíše nějaká politička podobnou pasáž o nějakém politikovi. Abychom si byli kvit. Námětů je habaděj.

 

Jaké zbraně jste nejčastějí používala Vy? 

 

Ty, které používala už paní Plamínková. Vědomosti, seriózní informace, trochu odstupu, jazyky.

 

Jak se díváte na vášnivé diskuse kolem kampaně #metoo? 

 

Každá z nás začala okamžitě dolovat ze zasuté paměti naše zkušenosti. Jsem ráda, že se o tom začalo trochu jinak mluvit. Na druhé straně zatím nevíme, jak tato kampaň dopadne. Jestli nakonec neskončí úplně na opačné straně. Mnozí muži o to usilují a používají argumenty z doby před těmi těch sty lety. Pořád je znají. A také, jak se k tomu postaví jiné ženy. Pamatujme, že když paní Plamínková bojovala proti celibátu učitelek, mnohé z nich hlasovali proti ní. 

 

Je podle Vás škoda, že v české prezidentské volbě letos není žádná kandidátka? 

 

Bude v přístích. Generace mladých žen je už připravena. Má dostatek sebevědomí, podporu svých mužů, co je velmi duležité, a dobré vzdělání. Manželka pana Horáčka je zářným příkladem. Ženská, krásná, vzdělaná a s velkým politickým instinktem.  Tak vypadají příští kandidátky a prezidentky.

 

Jak vidíte celkově atmosféru letošní prezidentské volby v Česku?

 

Volby ještě nejsou u konce, takže na hodnocení není prostor. Ale spolupráce a slušnost většiny kandidátů mně potěšila. I proto, že přestřihává tu "hospodskou" atmosféru minulých voleb. 

 

Co byste dala jako radu ženám, které jsou frustrované, ale chtěly by věci kolem sebe zlepšovat?


Ženy budoucnosti nepotřebují žádné velké rady. Jenom si musíme dát pozor na to, jak pojmenováváme věci a problémy kolem nás. Vlivem médií i sítí přebíráme nepřesné nebo zavádějící termíny, které pak ovlivňují naše myšlení. Přesné a logicky zdůvodnitelné pojmy jsou základem pro vyřešení zapeklitých situací. Pokud si necháme vnutit nesprávné kódy a memy, budeme ztraceny. Bojová hesla nebo pojmy z 19.století jsou nasnadě, ale dnes k nepotřebě. Musíme si najít svůj slovník a držet se ho. Jinak se stanou kvóty nebo právo na život, nebo jiné emoce těmi zbraněmi, kterými nás ti jiných věcí neschopní, utlučou. Bez přesného jazyka zůstaneme navždy mlčící.  

bottom of page